Hollywood má obrovskou moc formovat veřejné mínění a mýty o různých profesích a životních stylech. V případě striptýzu – exotického tance, který zahrnuje postupné svlékání – je vliv filmového a seriálového průmyslu obzvláště patrný. Zobrazení této profese na plátně se často pohybuje na škále od glamourizace po stigmatizaci, a jen zřídkakdy poskytuje realistický a komplexní pohled na životy performerů.
Stigma, Glamour a Stereotypy
Většina hollywoodských filmů zobrazuje striptýz a opírá se o několik klíčových stereotypů, které zjednodušují, nebo dokonce zkreslují realitu.
1. Performér jako oběť nebo zoufalec
Velmi častým narativem, zejména u ženských postav, je motiv „striptérky s dobrým srdcem“, která je nucena prodávat své tělo, aby zaplatila dluhy, péči o nemocného člena rodiny, nebo aby si udržela dítě v opatrovnictví (klasickým příkladem je film Striptease z roku 1996 s Demi Moore). Tento trop redukuje komplexní profesní volbu na pouhou poslední možnost pro zoufalé lidi. Ignoruje performery, kteří si striptýz zvolili jako výdělečnou a pro ně i posilující kariéru. V tomto zobrazení je tanec spíše symbolem selhání než aktivního rozhodnutí.
2. Sexuální objekty bez hloubky
Zejména ženské striptérky jsou často vykresleny jako pasivní sexuální objekty, jejichž jediná funkce v ději je poskytovat vizuální vzrušení a potvrzovat mužskou dominanci. Jejich osobní příběhy, ambice, nebo vztahy s kolegy a rodinou jsou buď potlačeny, nebo slouží jen jako sentimentální pozadí pro jejich osud. Realita naopak ukazuje, že striptýz je fyzicky náročné řemeslo, vyžadující disciplínu, podnikatelské dovednosti a emoční inteligenci, což Hollywood často přehlíží.
3. Svět plný drog a zločinu
Kluby jsou ve filmech běžně vykreslovány jako semeniště nelegální činnosti, jako je prodej drog, prostituce a násilí, s performery jako jejich nevinnými, ale zároveň spolčenými oběťmi. Toto zjednodušení pomáhá vytvořit dramatické napětí, ale podtrhuje negativní a nebezpečné stigma, které striptýzové komunity reálně často bojují potlačit.
Přesnější a Realističtější Zobrazení
V posledních letech se objevují i tituly, které se snaží o nuancovanější a realističtější pohled. Tyto filmy a seriály často čerpají z reálných zkušeností a zaměřují se na ekonomickou stránku profese a performativní umění.
Důraz na Umění a Podnikání
Filmy jako Zlatokopky (Hustlers, 2019) s Jennifer Lopez nebo seriál P-Valley (2020) nabízí daleko propracovanější pohled:
- Ekonomická agentura: Postavy v Zlatokopkách jednají jako podnikatelky, které se snaží maximalizovat svůj zisk v nelehkém ekonomickém prostředí. Ukazují, že striptýz je často strategická volba, kde performeři kontrolují interakce se zákazníky a řídí své finance.
- Fyzické nároky a technika: P-Valley a některá novější zobrazení správně ukazují, jak fyzicky náročný je tanec u tyče a na zemi. Záběry zachycují performery, jak tvrdě trénují, a zdůrazňují jejich akrobatické dovednosti a výdrž, což demystifikuje akt striptýzu jako pouhé pasivní svlékání.
Pohled na Mužské Performery
Zatímco většina pozornosti je věnována striptérkám, Hollywood se začal věnovat i mužským performerům.
- Série Bez kalhot (Magic Mike, 2012, 2015, 2023): Tato série, částečně inspirovaná skutečnými zážitky herce Channinga Tatuma, nabízí pohled do světa mužského striptýzu. Přestože je vizuálně přitažlivá a zaměřuje se na glamour, zároveň ukazuje komunitu a bratrství mezi performery a těžkosti spojené s prací, jako jsou zranění, dočasnost slávy a neustálé finanční tlaky. Tyto filmy posunuly vnímání mužského striptýzu z čistě komediálního nebo lascivního zobrazení k více realistickému pohledu na jejich profesní svět.
Dopad Hollywoodského Zobrazení
Přetrvávající, byť pomalu se měnící, hollywoodské zobrazení má reálné dopady na performery:
- Pokračující Stigmatizace: Filmové klišé o „oběti“ a „zneužitém“ performerovi prohlubuje sociální stigma. Může ztěžovat performerům, aby byli vnímáni jako kvalifikovaní profesionálové a aktivní, kompetentní dospělí, kteří si své povolání zvolili.
- Mylné Očekávání: Filmy často zveličují dramatičnost a výdělky, což vytváří mylná očekávání u diváků i u potenciálních performerů. Realita je často méně dramatická, finančně náročnější a více se podobá tvrdému podnikání.
Závěrem, Hollywood sice začal posouvat své zobrazení od stereotypů k realističtějšímu a hlubšímu pohledu, stále je před ním dlouhá cesta. Ideálem by bylo zobrazení, které by plně uznalo striptýz jako legitimní a komplexní formu performativního umění a podnikání, s performery, kteří mají plnou agenturu nad svými životy, ať už se potýkají s jakýmikoliv výzvami.